Autor článku: Jaroslav Švelch- Spark
Brody vysedává s pankáčema v zapadlé ulici v Melbourne, která smrdí odpadky z čínské restaurace. Je permanentně za školou. Co to vlastně je "škola"? Dejte sem dalšího jointa. Máma ji chce poslat do katolické školy, kde se nesmí diskutovat o potratech. Brody nenávidí svou mámu, doslova ji ne-ná-vi-dí. Je to vzájemné. Když příjde domů, navzájem se škrtí. Máma vykopla tátu, protože to byl násilník a bála se ho. Vdala se znova a s novým chlapem má nový život a nové dítě. Brody mezi ně nepatří. Je outsider; vzteklá, sprostá a promiskuitní holka. Poslouchá Discharge. Píše básničky o znásilnění. Poslouchá Hole. Je jako malý roztomilý vřed na australské společnosti napravených vyhnanců. Žije, aby přežila. Je bojovná, ale nemá kde bojovat. Srká pivo Victoria Bitter. S kamarády z ulice založila punkovou kapelu Sourpuss, která se stala bezvýznamnou položkou na významném festivalu Somersault. Tam uviděla svého rytíře Tima, Tim uviděl ji - a zanedlouho se za ním Brody odstěhovala do Města andělů. Bylo jí sedmnáct let.
Z pohnutého příběhu se stává pěkná selanka. Tim se totiž jmenuje Tim Armstrong a není to žádná troska, ale frontman Rancid, jedné z nejslavnějších retropunkových kapel devadesátých let. Oženil se s ní, dohodil jí práci ve své vlastní firmě Hellcat Records a punková rodina vesele fungovala. Brody ale nechtěla být jen Timova sekretářka. Se spolupracovnicí Kim Chi (baskytara) a dvěma dalšími podezřelímí individui, z nichž jedno pocházelo z Detroidu, založila kapelu se jménem The Distillers neboli "lihovarnící". Obětaví Tim se samozřejmě nabídl, že bude vydávat jejich desky. První bezejmenná vyšla v roce 2000. Né že by nebyla dobrá, ale jméno Brody Armstrong a rodinné vazby provokovali škarohlídy k úvahám jako "to přeci není možné, aby tak mladá holka psala punk ve stylu, který se hrál ještě před tím, než se narodila! Všechny písničky jim stejně píše Tim Armstrong!". "Je to jeden z našich největších fanoušků!" oponovala tehdy basistka Kim, "když může chodit na naše koncerty. Ale psát naše písničky? To sakra ne! Hele, musí psát novou desku Rancid. Musí si hledět vlastní práce." Někteří fanoušci Rancid viděli v Brody zlatokopku, která se přiživuje na úspěchu svého milého. Ale práce pro Hellcat a potažmo Epitaph, jehož je Hellcat divizí, pro ní byla samozřejmě věc: "Spousta našich kamarádů skončila u Hellcat. Timothy založil ten label pro své kamarády a vydává na něm věci od Larse (Lars Frederiksen kytarista Rancid) a Matta Freemana (basák Rancid). Rozhodně to je rodinný podnik." Punková rodina s číry na hlavě prosperovala. A z Brody se začala stávat seběvědomá punkrocková písničkářka inspirovaná Patti Smithovou a Courtney Love. "Na první desce slyším hodně Rancid," říká, "né že by to byla špatná věc, ale jsem ráda že na téhle (myslí se druhá) desce jsem vylezla a našla sůvj hlas." V písničce "the young crazed peeling" tehdy shrnula sůvj příběh od dětství až do současnosti. Píseň končí optimistickými verši: "miluju chlapa z Kalifornie / je to ta nejkrásnější bytost / má tu samou poruchu.
Distillers začali jako téměř dívčí kapela. Jenže stejně jako jijímu velkému vzoru Courtney Love se Brody líp spolupracovalo s muži. Holky nevydržely pod vedením "paní Armstrongové" moc dlouho a Brody začala schánět vytrvalé a pilné dělníky punk rocku. Bubeník Andy Granelli do toho dřív mlátil v garážpunkové sebrance Nerve Agents a basák Ryan Sinn prodával v obchodě s deskami. Distillers proptili spoustu triček na turné se známými i obskurními punkovými kapelami jako U.S.Bombs, X, The Dwarves, Rocket From The Crypt. Brodyin řev a elegantně jednoduchý melodický punk Distillers si získával čím dál víc příznivců i mimo okruh fanoušků Rancid. Singly "city of Angels" a "Seneca Falls" (což je v podstatě posta surfražetkám) z druhé desky "Sing sing death house" kapele zajistily smlouvu s velkým vydavatelem. A né že by se Distillers oháněly punkovou nezávislostí, jako to právě kdysi dělali Rancid - chňapli po každé příležitosti. Jejich třetí desku produkoval velikám Gil Norton (Pixies, Foo Fighters) a čím víc se Brody zabívala svým nitrem, dojmy a pocity tím víc zněly její písničky jako Nirvana. Distillers tak kromě klasického punk-rocku oprášili i potrhaný grunge. "Nečekejte od nás další typické punkrockové album," varoval fanoušky Andy Granelli, "už jsme ukázali, že takové udělat umíme, teď chceme prozkoumat něco dalšího."
Všechno začalo nevinně. The Distillers jako předkapela na turné Queen of the stone age. Ale drsňačka a punková femme fatale Brody Dalle (28) byla fotografy přistižena při vášnivém polibku s kytaristou QOTSA Joshuou Homme (34). Co na to Tim Armstrong, muž který ji vždy podporoval a nastartoval její kariéru?
Armstrong za to Homma upřímně nanávidí a se zkráchovalým vztahem se vyrovnává na nové desce Rancid. Nejenže se s ním Brody rozvedla (a vrátila se k dívčímu příjmení Dalle), ale incident navíc k smrti znesvářila některé fanoušky Rancid a QOTSA. Na skoro všech turné Distillers od té doby v úloze headlinera nebo předskokana figuruje nějaká skupina Joshe Homma. A hlavně: O Brody, a potažmo Distillers, se začalo psát jako o ikoně zrovna v době, kdy vyšlo zatím nejlepší a poslední album "Coral Fang". Nemůžou ale podobné pikantnosti z života punkové princezny (která mezitím shodila číro) v mainstreamových hudebních mediích otupit břit muziky její kapely? Nevypadá potom všechno to běsnění o šibenicích, sebevraždách a nenávisti jenom jako póza, na kterou se nachytá spousta teenagerů, kteří si myslí že jsou rozvrácení? "Necítím se zranitelná," říká Brody o kritice, " kašlu na to, co si kdo říká". Na jedné straně tvrdí že kecy jako "jsem punkovější než ty" jsou k ničemu, ale na druhou stranu pro media důmyslně vystupuje jako samotné vtělení punk rocku. Její příběh se nápadně podobá tomu Courtney Love, která seběvědomím vystupováním občas zakrývala tvůrčí bezradnost. Jenže ona ta nová deska Distillers prostě je výborná. Pocuchané punkové vypalovačky jako "dismantle me" a "die on a rope" vyvažují pomalejší pocitové písně jako " hunger" - a singl "drain the blood" je jedna z nejchytlavějších punkrockových písniček posledních let. Kapela působí naprosto sehraně, což se Hole nikdy pořádně nepovedlo. Bubeník Andy Granelli si na svou roli sympatického bubunujícího křoví nestěžuje: "Ona (brody) je naše image; já celý ten stroj poháním. A ani trochu mi nevadí, že jsem v pozadí." Ona je image. A její hlas má sílu uhranout a z jejich písní, ať už jsou upřímné, nebo trochu vypočítavé, vás může pořádně zamrazit. V roce 2005 opouští kapelu Ryan Sinn a Andy Granelli.
