Tahle Americká pořádně hlasitá punková smečka z Virginie a jejich druhá studiovka Exit English je pro mě hned od prvních úderů jasně čitelnou a srozumitelnou prací Strike Anywhere. Popěvky střídá hlasitý řev, bubny udávají zběsilé tempo a z obálky na vás číhá revolta jak vyšitá. První song asi ani není songem v pravém slova smyslu, ale spíše takovým intrem. Ačkoliv je udělaný jako normální skladba jeho stopáž je pouhých 64 vteřin Než se rozjede tak skončí. Tak co jinýho by to kurva bylo. Zkrátka než z něj něco pochytíte už vám to do hlavy bude sypat dvojka "blaze". Líbí se mi na ní hlavně "melodická pod linka kytary" a způsob jakým jsou v pomalích pasážích použity bubny. Trojka "infraned" je něco podobného. Opět precizní doprovodná solo kytara. Až se mi zdá, že na tomhle albu je o něco více melodií než na jiných počinech. Dalo by se říct, že songy SA jsou dělaný podle jedné šablony, ale není tomu tak každej je ve své podstatě jinej a rozlišitelnej už po pár vteřinách. Trojka dohrává v klidnějším tempu a přehrávač načítá netrpělivě čtyřku "to the world". "Look how the ruts cling to my footsteps.." je začátek asi nejlepšího songu celýho alba. Kapela si ho začne pomaličku přecházejíc ke střednímu tempu aby se na konci písně zostra pustili do posluchačových ušních boldců. Opět nechybí kytarová vsuvka. Pátá "new architects" se drží ve středním tempu a celkově se hodně dobře poslouchá. Je vidět, že SA ví co dělájí. Za to šestá v pořadí "light go out" je nakopávačka se vším všudy. Hned první údery nasadí poklus který vydrží téměř po většinu písně. Sedmá "fifth estate" se svou velice krátkou stopáží minuta-devatenáct vteřin je velice stylově udělaná co se týče popěvků. Dokonce jsem tam zaslechl i nějaký to echo. Osmá "modern life" začíná v klidném tempu které přejde ve zběsilou jízdu. Na tomhle songu si nejvíce cením backvokálů "who-oo" ve slokách. Jo kurva devítka "alumium union" to je aspoň song ty vole. Po uchvatným intru to do vás napere "light light.." sloka a vyšperkovanej refrém. Nechybí ani zmáknutej bridge. Na desítce "extinguish" jistě oceníte začátek, ale taky perfektní bridge. Jinak zde není nic neobviklého. Strike Anywherovská klasika. Další prosím "in the fingernails" kde Barnett opravdu svůj hlas nešetří a i ostatní hoši se mají k dílu co se týče hudební náplně. Úderovka jak má být. Poslední "'til days shall be no more" je nejdelší věcí na desce. Konec tohohle songu je dá se říct takový outro. Celkově album drží dobře pohromadě a není zdě slabšího místa.
Verdikt: 8/10