New Yor
kská punk/ska/grind banda Leftöver Crack a její album "fuck world trade" patří k tomu nejlepšímu co jsem měl kdy tu možnost slyšet. Je to směsice punku a ska s oprsklím vokálem Scotta "Stza Crack"Sturgeona, který se s tím fakt moc nesere. Již úvodní intro-song s pochmurnou kytarovou a basovou linkou o třech akordech a záhrobním vokálem, který vše odstartuje vás nenechají klidnýmy a bedlivě posloucháte jak se to na vás sype, až do závěrečného "No way to die!!!!". Druhá pecka Life is Pain se nese v poklidnějším duchu se ska motivy a dokonce se dostane i na klávesy. Je to celkem příjemné poslouchat, jak je život na levačku. Dále Burn Them Prison. Je další hitovkou a určitě ji musí LC zahrát na každém koncertu. Dostala se i na akustické album "stza crack - acoustic show". Čtvrtá v pořadí Gang Control opět song s hitovými ambicemy, který se nese po celou dobu na vlně ska. Celkem slušně vás rozhoupe. Super Tuesday je o 11.9. tedy o dni kdy v NY spadly twin towers. Song je doplněn mluveným hlasem a sloky se nesou v komornější náladě, aby vám potom refrém mohl dát přes držku. Je to hodně dobře zmáknutý a jedná se podle mě o jednu z nej skladeb co kluci složily. Teď trošku skočíme a to na osmou pozici, na které je One Dead Cop. Jedná se o nejoblíbenější song Stza Cracka. Myslím, že je netřeba co dodávat; název hovoří sám za sebe. Ya Can't Go Home je celá zahraná pomalu a fakt se dobře poslouchá ve večerních hodinách. A teď přichází jednoznačne nej song alba a LC vůbec. Rock the 40oz. která vás nenechá v klidu a prostě vás dostane na lopatky. Kytary jsou skvěle sladěné a rychlé tempa střídají pomalé pasáže. Na závěr tohothle songu se s tím kluci fakt přestaly srát a prostě to tam napráskaly jak jim to přišlo pod ruku. Stza poslední slova doslova štěká. Soon We'll Be Dead aneb brzy budeme mrtvy je nejpomalejší písní. Jede zde jen akustická kytara (trošku zkreslení se tam, ale taky najde) a jednoduchý rytmus na bicí s tuším tahací harmonikou a houslema. Gringos Son Puercos Feos už zase jede. Nejvíc mě na ní chytla pauza, která je okolo jedné minuty a půl. Ve které opravdu vše utichne a vy jen slyšíte tichoučké doznívání kytary a lehké brnkání v pozadí, které ukončí nástup bicích a vokál po kterém následuje skvělé doprovodné sólo. A konečně se dostáváme k poslednímu válu a tím je Operation: M.O.V.E. po pomalém začátku se opět začne zoufale křičet a hudba se nese v ucajdaném tempu až do závěru. Možná si říkáte co je to za recenzenta který vůbec nic nekritizoval, ale musím vám říct, že není témeř nic co by se dalo vytknout. Snad jen některé songy tolik nechytly, ale tím neříkám, že by byly špatné. Celé album je vyvážené a pusobí skvěle. Jen možná mohlo být trošku lepší studium. Nahrávka přeci jenom není na špičkové urovni. Samozřejmě taky hodně záleží na čem to posloucháte.
Upoutanost:
Nezbavil jsem se toho nekolik týdnů.
Rok vydání:
2004
Verdikt:
10/10