Tahle drsňácká banda z Dallasu a jejich punkcore zabije vše co je živé a zničí vše co již bylo zničeno. Alespoň se tak zdá z cd "tyranny", které jsem si vybral k další recenzi. Album obsahuje deset zářezů z nichž vám dá vydechnout, jenom jeden. Booklet je celkem slušně udělány. Dopněn je o texty kapely s nezbytnou děkovačkou, takže klasika. Co taky jinýho vymýšlet. Takže šup k prvnímu songu Death Threat. Brutální direkt do obličeje dostanete hned po tom co zmáčknete tlačítko play. Bestiální riffy od bestiálně nazvučenejch kytar se sólem zahraným s chirurgickou přesností. Následuje dvojka Violator, která má vcelku chytlaví hymnycký refrém a závěr s dvojšlapkou je jako hromobití. Přehráváč vám dá na vzpamatování jen dvě vteřiny a následuje další low kick přímo do prdele. No Leaders nejlepší zářez v téhle fošně. Bicí neuprosně valí vpřed a hned po úvodu dostanete sólo. Sloka vás nachystá a pak refrém kteréj se teda fakt poved. Chytne vás a vy si musíte zpívat s kapelou "theres no leaders". Prostě paráda, ale nic není věčně a tak po dvou minutkách a padesáti vteřinách následuje Hit To Reality první song ve středním tempu. Trošku si odpočinete, ale né moc na dlouho, protože následuje Fire The Last a Tyranny. Z nichž druhá zmiňovaná má hitové ambice. Další tři songy jsou na tom podobně. Skladby jedou start, řev, sólo a cíl. Je to vlastně zabíjení až do desátého válu, který je ten starej dobrej rock'n'roll a je jediným pomalím songem na desce. Tohle album prostě "kick your ass" i když si myslím, že předchozí album "A Batallion Of Bombers In A Chorus Of Fire" bylo o chloupek lepší. Pokud máte rádi pořádnej punkcore, tak tohle album vám nesmí chybět ve sbírce..
Upoutanost:
Určitě si tohle album nepustíte, když zrovna nebudete nasraní..
Rok Vydání:
2006
Verdikt:
9/10